Tož a máme zde slibované pokračování ankety o nejkrutější výrok českého osmibitového ataristy za poslední dva roky.

V první pětici nominovaných si zatím - a to zcela po zásluze - udržuje těsné vedení náš drahý Bob!k, řečený též "notorický rozdělávač projektů s životností jeden víkend". Na druhém místě se ovšem stále zuhy nehty drží předseda Atari klubu Bohdan Milar. A já věřím, že závod ještě rozhodně nevzdal a že stále pomýšlí na příčku nejcennější. Bojuj, Bohdane!

Ale zpět k dnešku. Stejně jako minule, i tentokrát jsem pro vás přichystal pět autentických výroků od lidí pohybujících se na Atari scéně. Konkurence se nám myslím sešla opravdu mimořádná a já předem upozorňuji, že některé hlášky jsou natolik masakrální, že při jejich čtení reálně hrozí poprskání monitoru. Takže. Nejprve dojezte a až pak čtěte.

Jo a pokud se snad někomu zdá, že jsem se ve všech letošních zápiscích do tohoto blogu rozhodl nepěkně otřít o Bob!ka, tak se vám to rozhodně nezdá.

Na konci devadesátých let minulého století se svět Atari jednou provždy a zcela zásadně změnil. Za devatero řekami, za devatero horami, v daleké moravské kotlině, vyšla babička před svoji chaloupku a řekla: "Do prdele, proč zrovna já musím bydlet tak daleko?!" No a k tomu navíc ještě nadšenci z prostějovského Atari klubu sestrojili zařízení zvané multijoy.

Tedy, on se ten svět změnil hlavně v Česku a v Německu, protože jinde tomuto geniálnímu vynálezu zatím ještě nepřišli úplně na chuť. Asi tam nemají žádné pořádné Atari párties, břídilové. V USA je to furt samá výstavka nashromážděných her v originálních nerozbalených krabicích a v Polsku se zase jenom brutálně chlastá (a následně též blije).

Což mi připomíná jeden famózní komentář na jistém polském serveru, kde kdosi okomentoval fotku z americké Atari párty, jak tam lidé měli před sebou plné stoly těch svých originálek a hrdě se u toho tvářili, těmito slovy: "Tam to vypadá jako nějaká soutěž ve stylu 'Hele, mám víc her a tudíž mám větší penis!'". Načež na to někdo zareagoval: "Zato na polské párty je to 'Víc toho vypiju a proto jsem lepší programátor!'" :)

No nic, to jsme opravdu poněkud odbočili. Jak přesně multijoy vznikal, to nevím. Z vyprávění veteránů prostějovské Atari scény si matně pamatuju, že se kolem toho snad motali Raster, JirkaS, ZdeněkB a možná taky Bob!k. Těžko říct, kdo měl hlavní slovo, ale protože se celou záležitost podařilo dotáhnout do úspěšného konce, tak Bob!k to v žádném případě být nemohl. Spíš bych si tipoval Rastera, kterému sekundoval ZdeněkB.

Co vím, světlo světa nejprve spatřil čtyřportový interface, záhy následovaný osmiportovým bratříčkem. Němci poté šli ještě dál a dělali ty svoje šestnáctiportové mastodonty. Viděl jsem kdysi jeden takový brutální home-made s hromadou blikajících diod u Pepaxe. Moc to nefungovalo a vypadalo to dosti odporně. Naštěstí Krupkaj vymyslel relativně nedávno skvělý multijoy hub, takže když už se náhodou najde dost lidí pro jednu ze tří her až pro šestnáct hráčů, vystačíme si se dvěma osmiporťákama.

multijoy hub

Což mne přivádí k softwaru pro multijoy. Bez patřičné programové podpory se neobejde žádný HW a ten, který ji nemá (a může být sebelepší), je jenom kusem mrtvého masa. První multijoy hry napsal bez výjimky Raster. V roce 1998 hodil na trh prvotinu Červi, o tři roky později Multris a rok nato Shot'em All. To už se přidali taky Němci s pár patchnutýma hrama pro čtyři lidi z počátku 80. let (Atari Tennis, Basketball, Asteroids) a dokonce i s nějakou tou originální produkcí (Bremspunkt plus několik většinou nehratelných věcí v Turbobasicu od Floriana Dinglera). No a hlavně se docela odnikud zjevil jistý Fandal.

Tento vyhlášený pošuk nad pošuky začal ve velkém patchovat a hackovat již existující hry plus se vrhnul na tvorbu zbrusu nových. Do letoška jsem tak vypustil mezi lid celkem šest původních gamesek (Astro4 Road, Mashed Turtles, Rubačka vo kopec, Space Arena M4, Muxeso a Ate'em All) a už přes třicet (!!) patchů nebo hacků.

Z těchto všech mých výtvorů je asi nejpopulárnější hra Mashed Turtles z roku 2011. Předlohou pro ní byla gamesa Bugger! pro Atari Falcon, kterou jsme hráli na nějakém historickém VZAKu ještě ve Velenově u Boskovic. Původně se proto také ve hře neměly plazit přes silnici želvy, ale měly tam skákat - stejně jako na Falconovi - žáby. A to v lichých sloupcích směrem shora dolu a v sudých směrem opačným.

Mashed Turtles

Tato myšlenka byla ovšem po prvních betatestech opuštěna, protože prostějováci prohlašovali, že je to strašně nepřehledné a že se jim z toho motá hlava (jako by se jim normálně nemotala, že jo). Taky se nám nelíbilo, že žáby ve falconní verzi nemůžou couvat. Takže nakonec tam PG nakreslil želvy a ty mají svůj cíl vždy nahoře a umí chodit i pozpátku. Jo a název hry Mashed Turtles, to taky vymyslel PG. Původně to možná myslel spíš jako vtip, avšak mně se to zalíbilo, a tak to i zůstalo.

A ještě jedna perlička z vývoje mojí komerčně nejúspěšnější hry pro víc plejerů. Pepax, svého času též člen Atari klubových seancí a tudíž i jeden z batetesterů Mashed Turtles, důrazně vyžadoval, aby v prostředním (odpočívacím) pruhu projela čas od času smrtící tramvaj. To jsem odmítl s argumentem, že jedno kolejové vozidlo už v těch místech přece jezdí, a to prosím metro v tunelu.

Teď už se ovšem pomalu dostáváme k tomu, proč tu vlastně dneska mám záchvat grafománie. Když PCH/Unreal začal před lety ve Fryštáku opět organizovat commodoristickou párty Schlimeisch, nějak tam byli pozváni nebo se možná sami pozvali, též ataristi. Z původně C-64 akce se tak postupem času stala sešlost ataristická, hahaha, a tudíž i commodoristi měli z první ruky možnost zjistit, co je to multijoy a že hrát hry ve více lidech na jednom stroji je prostě boží.

Pravda, na C-64 je pár gamesek pro čtyři lidi najednou, avšak je jich hrozně málo a hlavně existuje hned několik interfejsů umožňující připojení čtyřech joysticků. A tak PCH a Ray vymysleli šíleně drahé a šíleně složité rozhranní zvané Inception až pro osm ovladačů. Mimo jiné proto, že se v té době jaksi věřilo, že multijoy ke Commodoru nelze připojit. Což tuším letos na Atariádě vyvrátil i s kořeny Bob!k. A stačilo mu na to pár odporů.

Naneštěstí pro commodoristy her pro Inception moc nevzniká. Interface sám je tu myslím od roku 2013 a na principu náhodných výbuchů pracující duo PCH & Ray za tu dobu vypustilo jednu jedinou kompletně dodělanou hru Schlimeisch Mania. A nebýt Silliconea, nebo jak se to píše, mohlo být i hůř. Pouze díky jeho až drsným metodám dali letos P+R do kupy lehce vylepšenou Schlimeisch Mania II a poněkud nestabilní párty verzi gamesky The Walking Death.

PCH a Ray jsou totiž taky případové sami pro sebe. Na Schlimeisch akcích (jindy na to údajně nemají čas) neustále rozdělávají nové a nové Inception hry a ty staré jaksi zapomínají dodělávat. Já sám vím minimálně o třech jejich rozkuchaných multiplayerových projektech! Kromě toho PCH má - snad již těsně před vypuštěním - další věc, jak se mohli na vlastní oči přesvědčit návštěvníci Atariády 2k18.

Když tuto nehoráznou bídu viděl Wotnau, známý to konferenciér Foreveru a jinak též skalní commodorista, rozhodl se pro Inception naportovat mou hru Mashed Turtles. Zřejmě se mu líbí nebo co. Bohužel si dal do hlavy, že to zkusí udělat 1:1, což ovšem slaboučký Commodore-C-64-šlapací-kuličkové-počítadlo nedokáže ani ve snu. Atari má ve vertikále větší rozlišení a třicet devět barev v hlavním herním screenu, o tom se snad raději ani nebudeme bavit. Nicméně Wotnau vypadal, že to fakt myslí vážně, a dokonce jsem ho na tom viděl i pracovat.

Jak jste si asi všimli, od mého posledního zápisku do tohoto mimózního blogu uplynuly již skoro dva roky. Až se to skoro ani nechce věřit. Ten čas prostě pádí naprosto ukrutně.

Ale já jsem těch dvaadvacet měsíců nepromrhal. V samotném centru skalních českých osmibitových ataristů, sdružených v nechvalně známém Spolku nepřátel historické výpočetní techniky, jsem dál kul své temné pikle. Naslouchal jsem a zaznamenával jsem každé slovo, každou nedokončenou myšlenku, každý byť i jen náznak nějakého pokusu o samostatný názor, a dnes konečně přišla ta chvíle, kdy celému světu odhalím, co jsem zjistil.

Ne, vážení, nenechte se mýlit! Proradní čeští atarouňové se sice navenek tváří jako spolek seriózních člověků, co jsou zcela zapálení pro svoji věc, které obětují veškerý čas, peníze a mnohdy i zdraví, jenže ve skutečnosti je to jenom partička bezskrupulózních vtipálků, co se královsky baví na váš účet.

Posuďte sami. Formou ankety přikládám výběr těch nejbrutálnějších, nejsarkastičtějších a nejďábelštějších výroků vašich do teď ještě bezmezně obdivovaných hrdinů, jejichž plakáty snad již dlouho nebudou zdobit stěny našich pokojíčků. Seznam je uveden v pořadí podle abecedy, aby se někteří jedinci necítili odstrčení nebo naopak předstrčení.

Pokud vám zde chybí některé další odpudivé postavy české osmibitové Atari scény, tak vězte, že pořádnou špínu mám samozřejmě též na Fandala, Poisona, ZdeňkaB, Krupkaje, Rudlu Kudlu, duo Yamaha BaHa a další. Jenomže PHP skript, který na ankety používám a kterého nejsem autorem a tudíž mu vůbec nerozumím, prostě víc než pět položek nezvládne. Čili na vás si posvítíme někdy příště, panáčkové!